Nakladatalství Leges 

Jana Schlossarková (nar. 1941 v Hlučíně) je hlučínská spisovatelka a básnířka. Ve svých skvěle vypointovaných básních a vyprávěních zachycuje příběhy a historky z Hlučínska, z dávné i nedávné minulosti i ze současnosti. Zvěčnila tak veselé, smutné a často bizarní osudy svých příbuzných, přátel i hlučínských sousedů.

Tato kniha obsahuje na 200 básní a vyprávění, které již dříve vyšly pod názvem Co na Prajzke se stalo a co povědalo (1998), Co se stalo, u peřa povědalo (1999), Kalendář na rok 2000 (1999), Co se stalo, u kafeja povědalo (2001), a nové texty A idě to dalej, choč se mi už něchce (první vydání). Přináší také autorčin hymnus Moje Hlučínsko, který zhudebnil hlučínský rodák Norbert Studnitzky, hudební skladatel a dirigent. Většina textů je napsána v hlučínském nářečí „po našemu“, část příběhů je v češtině.

Děči

Katla na rynku vychvalovala,
jak se děvucha dobře vydala:
„Ten jeji chlop ji porobi všecko,
vymacha plenky, nakrmi děcko.

Gardiny sejme, okna pucuje,
nakupi, uvaři, vyluxuje.
Potem s děckama na špacir idě,
ezli co něchcem, zoptač se přidě.

Zato muj synek se dobře něma,
ta jeho baba je upěščena.
Udřeny přidě, zaš muši robič,
ta se uměla dobře narodič.

Pět rokuv děčo do galat buři,
a ta motyka sedi a kuři,
synek kole ni skače jak hlupy,
ešče ji zlaty prstenek kupi.“