Nakladatalství Leges 

Jana Schlossarková (nar. 1941 v Hlučíně) je hlučínská spisovatelka a básnířka. Ve svých skvěle vypointovaných básních a vyprávěních zachycuje příběhy a historky z Hlučínska, z dávné i nedávné minulosti i ze současnosti. Zvěčnila tak veselé, smutné a často bizarní osudy svých příbuzných, přátel i hlučínských sousedů.

Tato kniha obsahuje na 140 básní a vyprávění, které již dříve vyšly pod názvem Smich a plač v jednym měchu (2002) a Jak sem kupila, tak předavam (2009).

Většina textů je napsána v hlučínském nářečí, část příběhů je v češtině. Součástí knihy je i rozsáhlý hlučínsko-český slovník, který čtenáře provede světem nářečí „po našemu“.

Ve špiglu

Přišel Eda dom z roboty a vola na Mařu:
„Poč hned za mnu do ložnice, cošik či ukažu.“
Z kapsy vybira penize, před špigel ich sklada.
„Telaj peniz,“ křiči Mařa, „no to je parada.

Nove butky a kabaty hned zitra kupime.“
„Dočkaj chvilu,“ pravi chlop, „předy se podělime:
Vidiš, co je ve špiglu, tak to je všecko tvoje,
a co vidiš před špiglem, tuž to je všecko moje!“

S penizama v ruce zrobil dluhy nos na Mařu.
Na dy dočkaj, myslela se, ja či tež ukažu.
Večer vlez Eda do izby a vyvalil oči:
Mařa v lehučkym nachthemdě před špiglem se toči.

„Z tebe je ganz nova baba,“ hned ju poplaskuje.
„Dočkaj! Včil se podělime,“ a Mařa mudruje:
„To, co vidiš ve špiglu, je všecko tvoje, Eda,
a to, co je před špiglem, tak to je od sušeda.“