Konstitucionalismus jako politická doktrína usiluje o omezení vládní moci prostřednictvím zákonů a principů, které chrání práva jednotlivců a zajišťují odpovědné vládnutí. Zatímco základní cíl konstitucionalismu je společný všem politickým systémům, jeho teoretické základy a praktické projevy se mezi západní a islámskou tradicí výrazně liší. Západní konstitucionalismus vzešel z myšlenek osvícenství a klade důraz na sekularismus, individuální práva a vládu zákona odvozenou z lidové suverenity. Islámský konstitucionalismus je naopak zakořeněn v Koránu, Sunně a staletích islámské jurisprudence a spojuje božskou autoritu s právní a politickou správou.
Monografie analyzuje základní otázky spojené s fungováním státu v islámských zemích. Po krátkém historickém exkurzu postihujícím vývoj v 19. a 20. století se autor zaměřuje na úlohu náboženského práva v rámci působení státu. Další část zkoumá systém dělby moci a představuje nejvýznamnější systémy vlády v muslimském světě. Samostatné kapitoly se věnují kontrole ústavnosti, ochraně lidských práv a také mezinárodněprávním aspektům činnosti státní moci.