Nakladatalství Leges 

Publikace je první kompletní praktickou monografií na téma aplikace porovnávací metody oceňování majetku včetně indexů vývoje cen nemovitostí a příkladů.

Kniha se zabývá nejdůležitější základní metodou pro oceňování majetku, a to metodou porovnávací. V první části se zabývá obecnou teorií této metody včetně analýzy informací, analýzy hodnotových předpokladů a způsobů extrakce části hodnoty při oceňování funkčních celků. Větší část publikace se zabývá oceňovací praxí od kompletního přehledu jednotek, přes analýzu jednotlivých cenotvorných faktorů až po tvorbu adjustačních matic včetně aplikace statistiky a hédonických modelů. Monografie obsahuje i rozbor a komentář právních aspektů této metody, způsobů obhajoby znaleckých posudků a analýzu mezinárodních norem pro oceňování majetku.

Publikace je určena nejen znalcům a odhadcům v oboru oceňování nemovitostí, ale i odborníkům v oblasti realitní činnosti, bankovnictví a pojišťovnictví, stavebnictví a státní správy a samosprávy.

Není žádným tajemstvím, že nový zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech zvedl od 1. 1. 2021 laťku požadavků na úroveň vypracování znaleckých posudků, a to po formální i obsahové stránce. Kniha Oceňování nemovitostí – porovnávací metoda od kolektivu autorů kolem Ing. Petra Orta, Ph.D. přináší ucelený, a přitom stručný a systematický vhled do práce znalců při oceňování touto velmi frekventovanou metodou. Jakkoli porovnávací metodu používá leckterý znalec – ekonom, ne každý tuto metodu využívá správně a troufnu si říct, že jen málokterý znalec ji využívá tak, aby jeho postup byl metodicky správný a v soudním řízení bez dalších doplnění a oprav skutečně důkazně využitelný. Kniha k tomu může výrazně posloužit. Navíc bude dobrou pomůckou pro ty, kdo s posudky pracují jako hodnotitelé z pozice ekonomických laiků, tedy pro soudce, advokáty a úředníky.

Jako právník vítám zařazení kapitoly 14., ve které je možné nahlédnout do světa právních definicí, které s potřebnou dávkou porozumění mohou související problematiku oceňování osvěcovat. Některé pasáže zní až troufale, pokud namátkou zmíním tezi spoluautora Syručka, který otevřeně vyhlašuje, že „všechny nemovitosti si nejsou rovny…“. Po důkladném zamyšlení však tuto tezi vidím pro přístup k oceňování porovnávací metodou jako klíčovou. Obdivuji odvahu, se kterou se autoři pouští i do témat, jako je oceňování spoluvlastnických podílů porovnávací metodou, což je úkol, který jako soudce zadávám znalcům vždy s mírně špatným svědomím. V knize je i praktický komentář k obhajobě znaleckých posudků před soudem a účtování znalečného. To je dobře, protože odevzdáním posudku znalcův úkol zdaleka nekončí a jeho vysvětlení a zdůvodnění v jednací síni je důležitá tečka, která přesvědčivosti znalce a relevanci posudku jako důkazu může výrazně pomoci. O znalečném, zkušenostem s jeho (ne)přiznáváním soudy, které v knize zazněly, raději sám nic dodávat nebudu, snad jen to, že i zde by každý, kdo o znalečném rozhoduje, měl reflektovat význam znalecké práce a míru odbornosti, kterou znalec do řízení zprostředkovává. Autorům bych chtěl tímto poděkovat za jejich přínos k metodickému standardu znalecké práce při oceňování a jejich pomoc pro laiky, jimž je znalecká práce určena.

JUDr. Luboš Dörfl, Ph. D.